Spolek železniční historie Martinice v Krkonoších

Výpravní budova

Výpravní budova se historicky skládá ze čtyř částí: hlavní budovy, západního křídla, nástupištní verandy a objektu záchodů pro cestující.


Výpravní budova


Tabule s nadmořskou výškou stanice

Hlavní budova byla vystavěna v novorenesančním stavebním slohu a svým architektonickým vzhledem se shoduje i s jinými výpravními budovami tehdejší Rakouské severozápadní dráhy. Hlavní budovu tvoří jednopatrová střední část se sedlovou střechou hřebenem souběžnou s kolejištěm a dva dvoupatrové krajní rizality se sedlovou střechou hřebenem směrovanou kolmo ke kolejišti. Obvodové stěny hlavní budovy jsou vystavěny z kvádrů červeného pískovce s nárožními bosážemi ze žlutého pískovce. Obvodové stěny krajních rizalitů ve druhém patře jsou vystavěny z hrázděného zdiva. Pravděpodobně s výstavbou západního křídla proběhla i stavební úprava rizalitů. Okrasné hrázděné zdivo bylo opatřeno omítkou s napodobením cihlového režného zdiva.

Autorem projektu hlavní budovy je architekt Ing. Carl Schlimp (* 13. 01. 1834 – † 05. 01. 1901).

Hlavní budova byla vystavěna současně se stavbou železniční trati Velký Osek – Trutnov-Poříčí společností Rakouská severozápadní dráha v roce 1871. Západní křídlo a nástupištní veranda byly vystavěny současně se stavbou železniční trati Jilemnice - Rokytnice v roce 1899.


Hlavní budova

Západní křídlo je obdobně jako hlavní budova vystavěno v novorenesančním stavebním slohu a přímo navazuje na krajní západní rizalit hlavní budovy. Západní křídlo je zděné, obdélníkového půdorysu, dvoupatrové a se sedlovou střechou hřebenem souběžnou s kolejištěm. Sedlová střecha má mírnější sklon oproti střední části hlavní budovy nebo rizalitům. Obvodové stěny jsou vystavěny z pálených cihel a omítnuty. Omítka obvodových stěn napodobuje okrasný stavební materiál použitý u hlavní budovy (tj. červený a žlutý pískovec) a architektonicky na hlavní budovu přímo navazuje.


Západní křídlo

Nástupištní veranda kryje před povětrnostními vlivy nástupiště mezi výpravní budovou a kolejištěm. Později byla veranda prodloužena až k objektu sociálního zázemí stanice. Střecha verandy podél hlavní budovy a západního křídla je opatřena zasklenými světlíky. Na straně ke kolejišti se střecha opírá o dřevěnou vaznici podepřenou dřevěnými sloupy s ozdobnými řezbářskými výřezy. Mezi sloupy je ochranný plůtek zhotovený z litinových ozdobných sloupků a snýtovaný z ocelové pásoviny a kulatiny. Na západním konci nástupištní verandy je dřevěná z části prosklená závětrná stěna. Na východním konci nástupištní verandy se prosklení závětrné stěny nedochovalo. Mezi západním křídlem výpravní budovy a objektem sociálního zázemí je závětrná a opěrná zeď s průchodem z nástupiště přímo k ulici v přednádražním prostoru (příjezdový východ).


Nástupištní veranda

Záchody pro cestující byly postaveny kolem roku 1960. Záchody jsou umístěny ve zděné obdélníkové přízemní budově s vodorovnou pultovou střechou omítnuté břízolitovou omítkou. Na straně ke kolejišti je o zvýšenou stěnu objektu záchodů opřena střecha nástupištní verandy.


Objekt záchodů, pohled na jižní stranu


Objekt záchodů, pohled na severní a západní stranu